V životě se vydáváme po různých cestách, někdy jsou trnité, plné kamenů a výmolů, jindy zas prošlapané, bez překážek a prohřáté od slunce. Když tyto cesty procházíme, učíme se a sbíráme zkušenosti. My všichni...

Myšlení se neztotožňovalo s myšlením okolí a s tím samozřejmě přicházela různá nedorozumění, pocity viny, úzkosti a marnosti. Viděla a slyšela jsem věci, které ostatní neviděli a neslyšeli. Cítila jsem věci, které jsem neuměla popsat a nebyl nikdo, kdo by mi je pomohl pochopit.

Děly se mi věci, které nebyly pro okolí zcela normální. Do života mi přicházely situace, které se zdály neuchopitelné, nezvladatelné a těžko zpracovatelné a zdálo se, že moje cesta nebude jen plná kamenů a výmolů, ale že bude přímo posetá balvany.

Nezbývalo, než tuto cestu přežít a tou dobou to pro mě znamenalo, zapřít sama sebe, každodenně si nalhávat, že svět je takto v pořádku a nasadit pár masek, které mi ve společnosti zajišťovaly status normálního člověka a tím potlačit všechnu bolest, samotu a zmatek, který jsem v sobě měla.

Samozřejmě to nikam nevedlo.

Na pohled by se mohlo zdát, že je vše normální, ale mé vnitřní balvany se zvětšovaly, pocity marnosti, úzkosti a nepochopení se prohlubovaly a já byla z útěku sama před sebou, čím dál unavenější. Tato falešná identita mi pochopitelně zaručovala další a další potíže, které už se přestaly dotýkat nejen mé duše, ale začaly se dotýkat i mého fyzického těla.

Nejtěžší bylo rozhodnutí navrátit se sama k sobě.

Přiznat si a pochopit, že falešná identita mi nezaručí spokojený život a že to co nás naučí doma, ve škole nebo celkově co nás učí systém, nemusí být vždycky pravda. Prozření bylo ulevující, ale zároveň to nejtěžší na mé cestě.

Vědomě zůstat sama, rozhodnutá pochopit vše co se stalo, jít zpátky na začátek a začít přepisovat bludy a shazovat masky, které jsem si vytvářela v domnění, že svět tak bude lepší a snesitelnější.

Dnes na mojí cestě vidím a vnímám světlo a teplo slunce, cítím vítr a dýchám čerstvý vzduch, slyším a cítím sílu přírody, protože to světlo, svobodu a sílu jsem si dovolila znovu nalézt a cítit ji v sobě. Ovšem, že na mé cestě občas prší, ale co víc vás může osvěžit, než čerstvý déšť a o co jiného se opřít než o přírodu, jejíž energie je jedna z nejčistších a nejsilnějších ze všech vibrací na světě.

Taky balvany na mé cestě stále zůstávají a budou tady stále, jen už v nich nevidím hrozbu, strach ani úzkost. Se změnou postoje k nim již pro mě představují nové příležitosti, zkušenosti, ze kterých čerpám a jejich síla a moc se odvíjí od toho jakou energii do nich vložím já sama a jak k nim budu přistupovat. Jsou součástí mě, mé temnoty, kterou jsem si dovolila přijmout a žít s ní v souladu, nikoli před ní utíkat

Pojďte společně semnou dovolit si a příjmout to nejtemnější z vás, příjmout to jako vaši součást, nebojovat s tím, prostě s tím splynout...